První zápas a první nervy

Jakmile jsme poprvé vstoupili na hřiště, atmosféra byla úplně jiná. Najednou už nešlo jen o výlet. Byli jsme tam reprezentovat svůj tým a ukázat, co v nás je. První minuty byly plné nervozity. Každá ztracená přihrávka bolela, každý souboj byl důležitý a každý gól dokázal během několika sekund změnit náladu celého týmu.

Postupně jsme se ale dostávali do hry. Hráli jsme jako tým, bojovali o každý míček a hlavně jsme se nevzdávali ani ve chvílích, kdy se zápas nevyvíjel podle našich představ. Během dalších zápasů jsme si rychle uvědomily, že na Slovensku nás nečeká nic zadarmo. Některé zápasy byly od začátku vyrovnané, jiné jsme museli otáčet a v některých chvílích jsme měli pocit, že už nám nervy snad ani nevydrží. Největší napětí přicházelo samozřejmě v závěrech zápasů. Poslední minuty, poslední střídání, pohled na časomíru a pocit, že jeden jediný gól může rozhodnout o všem.

Čtyři dny mimo domov

Samozřejmě to ale nebylo jen o zápasech. Čtyři dny společně mimo domov znamenaly spoustu společných zážitků, smíchu, únavy, jídla, dlouhých večerů a situací, kterým se člověk směje ještě dlouho potom. Právě tyhle chvíle mimo hřiště často vytvoří tým ještě víc než samotné tréninky. Poznáte spoluhráče trochu jinak, zažijete společně dobré i horší momenty a zjistíte, že právě týmová atmosféra je něco, co se nedá natrénovat.

Slovensko pro nás nebylo jen čtyřdenním florbalovým výjezdem. Byla to cesta plná emocí, napětí, bojovnosti, týmového ducha a hlavně společných zážitků. A jestli jsme si z těch čtyř dnů něco odvezli, tak především jedno: Když držíme spolu, dokážeme zvládnout i ty nejtěžší zápasy.